Stylově zajímavě propletená sestava účinkujících slibovala příjemný a především pestrý hudební zážitek. Bostonští ISIS se v České republice objevili znovu po více než dvou letech a dodržují tak tradici pravidelného koncertování v našem hlavním městě (a v Paláci Akropolis), která započala v květnu roku 2005. S ISIS personálně spříznění MAMIFFER dostali úlohu uvaděčů čtvrtečního večera. Převážně komorně pojatá hudba, nacházející se někde na pomezí ambientu a post-rocku v sobě ještě infiltruje tu větší, tu menší náznaky dalších žánrových pojmů, dokázala zaujmout i prozatím prořídlé a pomalu se scházející publikum a především tak splnila svůj účel – připravit půdu pro dva hlučné a hudebně zcela odlišné následující vystupující.

Na americké duo DÄLEK, ač jeho produkce spadá do úplně jiných žánrových sfér, se dá nahlížet i optikou posluchače tvrdé hudby. Vždyť i v žánrech náležících k širšímu metalovému okruhu najdeme dost kapel, jejichž produkce je fanoušky tvrdších odnoží vcelku ignorována a kterým se dostává náležitého ocenění od posluchačů vyznávajících jiné hudební hodnoty. Právě toto je případ i charismatické dvojice, jejíž temný a rytmicky strhující hip hop patří rozhodně k tomu lepšímu, co tato scéna může nabídnout a přesto se DÄLEK dostává slyšení především od posluchačů řekněme, že alternativní hudební scény. Vem to čert, hlavní je fakt, že to duu MC Dälek a Octopuss tak skvěle šlapalo i v průběhu jejich další z pražských hip hopových přednášek. Těžko říci, jestli jejich hudbu lépe definují nápadité, temné a s mnoha hudebními vlivy, i včetně třeba noise a ambientu, koketující hudební smyčky anebo stylově dokonalé frázování „pěvce“ MC Däleka. Každopádně toto vystoupení mělo skvělý spád, nepostrádalo tu správnou atmosféru i ovace spokojeného publika. I navzdory tomu, že zvukové parametry setu snesly přísnější měřítka, živé nástroje – hudební podklad byl pouštěn z laptopu – by řádění DÄLEK nepochybně přidaly na šťávě.

Na našem serveru poněkud rozpačitě přijatá deska „Wavering Radiant“ tvořila zcela logicky hlavní osu přibližně hodinu a půl trvajícího vystoupení ISIS. Což koneckonců bylo definitivně jasné ihned, jakmile zazněly úvodní tóny skladby „Hall Of The Dead“, která aktuální album i otevírá. ISIS opět zdobily jejich tradiční devízy, mezi které můžeme zařadit hlavně zničující nasazení tentokráte zarostlého a „střapatého“ Aarona Turnera, i v živém provedení umně vrstvené kytarové motivy a samozřejmě skladbový repertoár, který i přes naše výhrady k jeho studiové podobě na koncertním pódiu nepřestává bavit. Skladby z nové desky se však na můj vkus až příliš často utápějí v příliš dlouhých kytarových nájezdech, které se časem slévaly v těžce rozlišitelnou zvukovou kouli. Všechno však zachraňují zdařilé melodické motivy a tentokráte i poměrně jistý Turnerův vokální přednes, což v minulosti nebývalo úplným pravidlem. Nádherná a pěvecky náročná donquijotská píseň „Dulcinea“ pocházející z předchozího alba tak díky tomu patřila k jedním z vrcholů večera.

Mezi ty bych si troufal zařadit i novinkovou „Threshold Of Transformation“, jejíž působivě gradující zakončení kromě toho, že uzavírá letošní desku, i skvělým způsobem ovládlo zaplněný Akropolis. Během občasných výletů do historie se ISIS dostali nejdál do roku 2004, konkrétně k nahrávce „Panopticon“, ze které zaznívá skladba „Backlit“ a celkem nečekaně v rámci přídavku i fantastická členitá kompozice „Altered Course“, což výrazně napomohlo k velmi příjemnému zakončení tohoto zdařilého koncertního večera. Ten potvrdil, že i nová hudební poloha ISIS na koncertních prknech stále vcelku spolehlivě funguje a baví.